Rodzíl mezi Atletem a Hobbíkem Nejdříve si pojďme říct, co myslím označením „Atlet“ a „Hobbík“. Atletem je myšlen člověk, který…

Nejdříve si pojďme říct, co myslím označením „Atlet“ a „Hobbík“. Atletem je myšlen člověk, který se sportem živí. Příprava, tréning a závody jsou jeho práce. Hobbík je každý, kdo vyhledává sport, má nějaké své osobní cíle, ale ve všeobecnosti to dělá pro sebe a pro zábavu – prostě koníček. Samozřejmě i hobbík, může závodit, může být dobrý sportovec, ale není to jeho priorita života a neživí ho sport.

Nejednou jsem se setkal (ať už na skupinových lekcích, tak při osobním tréninku) s tím, že klienti chtějí vše a hned. Svaly, dovednosti, techniku, váhy, fyzičku…a myslí si, že když pojedou denně, nebo třeba kolikrát i dvoufázově, tak že to je „ta cesta“, která je k tomu přivede. Většina z nich se o sport vždy zajímala a třeba nějaké sportovce sledují skrz sociální sítě a tam jde vidět ta fascinující rutina…

Ranní brzké vstávání, suplementace, perfektní snídaně, první fáze tréninku, zase jídlo a suplementace, krátký chill a nějaké recovery, další fáze….atd. atd. atd.. Pro většinu z nás je to strašně hezké a můžeme si říct „tak, tohle chci taky…takže, OD PONDĚLÍ UŽ..:-D“. V samém nadšení z nového životního plánu nějak vyškrtneme, že bychom potřebovali prostor i na náš život. Živíme se něčím jiným, máme rodiny, domácnosti, kamarády, partnery, psy, rádi čteme, hrajeme hry…máme prostě další koníčky (a povinnosti), protože je rozdíl mezi profesionálním atletem, jehož PRÁCE je žit ten „fascinující“ život který jsme zkoukli na youtube v 10-ti minutovém videu a hobbíkem, který má sport jako jednu ze součástí svého života.

Samozřejmě i hobbík je různě ochotný a zapálený, i hobbík má různé časové možnosti jak „rozložit“ síly v běžném dni a kolik prostoru bude věnovat právě sportu. Je ale vždy důležité si ty své možnosti rozvrhnout tak, aby vše bylo dlouhodobě udržitelné. Znám několik případů, kdy počáteční nadšení bylo právě kamenem úrazu a vedlo ke stejně rychlému pádu. Ať už mentálnímu (člověka to prostě začne štvát, protože se pořád někde žene), tak fyzickému, protože tímto jdeme střemhlav nějakému zranění.

Hobbík nemá ve svém běžném životě možnosti jako profesionální atlet. Nemá možnost takové regenerace, nemá po ruce osobního fyzioterapeuta a většina lidí nemá ani tréningový plán ušitý přímo jemu na míru. A i když se otázka stravy v poslední době také skloňuje čím dál tím více (naštěstí ), málokdo z nás by byl schopen skutečně pokrýt vše na 100% i v tomto směru.

Nepleťme si tedy hlavy a nechtějme po sobě to samé, co dělají lidé, jejichž hlavní náplní dne a života je něco, na co my máme třeba v průměru hodinu a půl denně (a i to možná přeháním). Není v naší moci dlouhodobě dvoufázově trénovat, na každém tréninku jet činku do maxima a v druhé fázi uběhnout půlmaraton…dlouhodobě apeluju na to, aby si každý nastavil své cíle.

Své reálné cíle.

Nejen dle nějakého přání co se fyzičky či vzhledu týče, ale i časových a psychických možností. Je velká škoda kvůli přepálenému startu přijít o chuť a kolikrát i zdraví, jen proto, že na sebe klademe nesmyslné nároky. 

Videa, profily, blogy apod. od profesionálních sportovců jsou skvělá motivace a inspirace. Může nám to hodně pomoct proniknout do světa stravy, suplementů, navíc se na to hezky dívá…..jen opatrně, není všechno zlato co se třpytí.