RECONCILING BIOMECHANICS WITH PAIN SCIENCE Když jsem se o tomto dvou denním kurzu dozvěděl, říkal jsem si, že bych na něj moc rád…

Když jsem se o tomto dvou denním kurzu dozvěděl, říkal jsem si, že bych na něj moc rád jel, ale vůbec jsem netušil, co od něj čekat. Kurz byl převážně určen pro fyzioterapeuty a trenéry, kteří se chtějí seznámit s moderním přístupem dané problematiky a metodami, které jsou doloženy vědeckými výzkumy. Greg Lehman, který tento kurz pořádal, je světově uznávaný odborník v oblasti biomechaniky a vědě o bolesti. Spousta světově známých trenéru, fyzioterapeutů a odborníků ho uznává a jezdí na jeho semináře. Greg je také fyzioterapeut, chiropraktik a silově kondiční specialista, který se zabývá muskuloskeletálními poruchami v biopsychosociálním modelu.

Na začátku samotného kurzu se nám Greg představil srandovním videem, ve kterém nám ukazoval jeho gymnastický progress, během jednoho roku. Dělal v něm salto a vypadalo to, jako by si v něm zlámal obě dvě nohy v jeden moment. Na sprostých slovech moc nešetřil, ale tím začal dvoudenní seminář o biomechanice a vědě o bolesti, který byl plný dobré nálady a atmosféry.

Sám nevím odkud začít, protože od začátku do samotného konce byl tento kurz pro mě skvělý. Ale začnu se samotnou bolestí a jejím vnímání.

Bolest nás vždy upozorňuje, že se děje něco neobvyklého a to, jak senzitivní bude, určuje náš mozek. Bolest nám neurčuje rozsah poškození, pouze nás varuje. Senzitivu bolesti nám určují tzv. nocireceptory, které nám přenáší informace o bolesti do mozku a míchy. Greg nám ukázal skvělý příklad, jak lze s bolestí pracovat:

 „Představte si hrnek, do hrnku nalíváme vodu, která se skládá z: depresí, špatného spánku, stresu a další faktory, které tento hrnek pomalu naplňují. Jakmile hrnek přeteče, objeví se bolest, protože naše možnosti na to abychom stres zvládli, jsou překročené.“  

Když chceme s bolestí pracovat ať už jako trenér, nebo jako fyzioterapeut, měli bychom sebe, a hlavně své klienty naučit vnímat bolest jako takovou anebo tohle vnímání jen změnit. Je mnoho lidí, kteří jsou po různém zranění (výhřez ploténky, komplikované zlomeniny atd.) i když tato zranění mají už dávno zahojené tak stále mohou cítit nějaký strach či bolest. Strach je v tuto chvíli stresor v hrníčku, který zvyšuje senzitivu bolesti v dané oblasti. Takže v tuhle chvíli jsou naše možnosti zvládaní stresu vylité na stole z hrníčku. Naše nocireceptory jsou dost citlivé, to nám způsobí to, že vnímání bolesti bude víc než intenzivní.

Greg se nás snažil naučit, jak s těmito situacemi a strachy pracovat. Jak jsem psal na začátku, bolest nám určuje mozek. Greg nám ukazoval pár studií. V jedné z těchto studií se testovala senzitivita bolesti laserem na kůži různých subjektů, kterým záměrně řekli, že budou testovat tuto senzitivitu. Laser byl však falešný a mnoho subjektů odpovědělo, že cítí bolest. Bylo zajímavé, jak to Greg popisoval a vysvětloval, jak se mozek zachová a také jak lidí reagovali na laser.

Zajímavý byl také Gregův pohled, co se týče techniky. Neukazoval správnou, nebo špatnou techniku. Důležité je, čeho v programu chceme dosáhnout. To, co se nám jeví jako špatné, nemusí vždy zapříčiňovat problém, nebo problém, který by mohl vzniknout. Několik profesionálních sportovců nemá “správný“ pohybový vzor (valgus kolen, pronace kotníků, flexe bederní páteře atd.) a přitom nikdy neměli žádný problém, tak proč to měnit?

Tady se dostáváme k tomu, že se tělo dokáže skvěle adaptovat. Když chceme pracovat s bolestí, tak bychom se ji neměli úplně vyhýbat, aby se tělo mělo na co adaptovat. Samozřejmě musíme postupovat se správnou progresí a bolest se nemůže zhoršovat. S bolestí musíme pracovat, správně ji najít a změnit ji. Najdeme samotný pohyb, který bolí a můžeme ho třeba modifikovat. Například když jste po totální endoprotéze kyčelního kloubu (výměna kyčelního kloubu), den po operaci za vámi přijdou rehabilitační sestry a začnou s vámi pracovat, jeden z důvodu je, že se vaše tělo na to musí adaptovat (poraněna tkáň = stresovat ji). Nemusíme se vždy bát bolesti a vyhýbat se ji, protože tělo se nemá potom šanci jakkoliv adaptovat. Když cvičíte bicák, abyste ho měli větší než hlavu, chcete cítit bolest. Po měsíci, co ho cvičíte, potřebujete větší a větší váhu a biceps vám roste, protože dochází k adaptaci (opravdu zjednodušeně řečeno). Když vás něco bolí, vyhýbáte se tomu, takže bolest bude přetrvávat, protože na tom nijak, nebo správně nepracujete.

Co je také důležité, abychom určili místo, odkud opravdu bolest jde a začít s ní pracovat.

Soustřeďme se na to, co můžeme změnit a vědět to, že bolest někdy trvá déle, než hojení.

Z tohoto kurzu jsem si odnesl opravdu mnoho, po prvním dni jsem měl hlavu jako balón. Spousta nových informací, které se mi nalívali do hlavy celý víkend, a hlavně spousta rozbořených mýtů. Ještě mi bude nějakou dobu trvat, než tyto informace zpracuju, protože toho bylo opravdu více než dost. Ale za tyto informace jsem nesmírně vděčný, protože mi pomáhají pracovat s mými klienty zase o něco lépe.