Přístup ke stravě - všeho moc škodí… Kdo moje články čte :) , tak si mohl všimnout, že asi není článek, kde bych nezmínil, něco ve…

Kdo moje články čte :) , tak si mohl všimnout, že asi není článek, kde bych nezmínil, něco ve smyslu nadpisu tohoto článku. Všeho moc škodí, žádný extrém není ok a taky často skloňuju slova jako „udržitelnost“, nebo „dlouhodobost“.

Většinou se v tomhle zaměřuju na tréning (překvapivě), ale i přes to, že nejsem žádný výživový guru, mám k tomu co říct i ohledně stravování. Nebudu vám tady vypisovat nic o makrech, nebudu vám přepočítávat potraviny na kalorie, ale zkusím vám ukázat uvažování ve smyslu „intuitivního stravování“ – nerad tenhle termín používám, protože mi přijde maličko „smutné“, že dnešní doba je vlastně nastavená tak, že i „normální přístup“ k jídlu byl pojmenován termínem, ale budiž….

Stejně jako dlouhodobost a udržitelnost často používám spojení „selský rozum“. Je to taková formulka, ale kéž by k ní více lidí proniklo…

Říká se a ve všeobecnosti s tím musím i souhlasit, že výsledek nějakého fyzického (estetického) cíle tvoří z 80% jídlo a z 20% pohyb…a to je celkem nepoměr. I přes to, spousta lidí dělá zásadní chyby ve stravě a většina těch největších a častokrát nevratných chyb a škod vzniká právě až z přehnané „informovanosti“ a extrémního zaměření na jídlo.

Ať už je to příliš velký (a náhlý) kalorický deficit, tak obsesivní počítání kalorií, vážení si každého sousta a odpočítávání každé pozřené mandle až k tomu, že pokud je toto nastaveno špatně (což velmi často právě je), může docházet k totální frustraci, poškození metabolismu až po třeba záchvatové přejídání – což je stejný mentální problém jako anorexie či bulimie (která jde vlastně se záchvatovým přejídáním úzce ruku v ruce).
V jednom odstavci jsem vyjmenoval největší strašáky dnešní doby a bohužel i realitu. Troufám si říct, že každý třetí „fitness“ profil na IG má někde ve feedu post o jednom z výše uvedeném tématu, kde své jednání popisuje jako chybné a můžeme pak online sledovat cestu k uzdravení se…někdy se podaří a někdy ne. Každé tělo má jinou schopnost takový nápor a škody, kterými si prošlo zpracovat…

 Jak udržet zdravý přístup ke stravě, a přitom dokázat ovlivňovat svou váhu/energii/kvalitu spánku?  

Další pojem, který nemám rád, ale musím ho teď použít – poslouchejte své tělo…jako ve všem, i toto je dlouhá cesta sebepoznání se.

Každý je jiný, každému vyhovuje něco jiného. Jen protože někomu vyhovuje „low carb“, neznamená, že bude vyhovovat vám. Pokud si jej ale zkusíte a zjistíte například, že určité aspekty tohoto stravovacího směru jsou pro vás vyhovující po všech stránkách a dlouhodobě vám to takhle vyhovuje a je to pro vás komfortní, tak to do toho. Pokud naopak zjistíte, že bez té sladké ranní kaše být nechcete a najdete variantu jak si třeba během dne ostatními jídly „srovnat“ tento sacharidový start, proč ne? Není cílem sedět nad šunkou s ořechy a zeleninou, pokud je to pro vás ráno „nepoživatelné“.

Jakmile si najdete cestu, která vám vyhovuje a sedí do vašeho celkového životního rytmu (ona schopnost a disciplína v chytání si krabiček je taky docela tricky sklill [Symbol] ), nepranýřujte se, pokud si o víkendu dáte pár drinků a nějaký „junk food“. Pokud milujete sladké a teď si ho cíleně zakážete, co to s vaší psychikou udělá? Raději si každý den dejte řádek hořké čokolády, nebojte se ovoce (u sportujících lidí to není až tak škodlivý sacharidový strašák, jak se může jevit v „hodnotách“), určitě vám méně ublíží postupné, řízené potěšení, než dlouhodobé trápení…psychika v tomto opět hraje obrovskou roli.

Další věcí, která mi přijde jako takový nešvar dnešní doby jsou všelijaké průmyslově zpracované „healthy fitness“ produkty, které mají sice příznivé makra, ale to podle mě není vše a ani žádná výhra. Takové potraviny (myslím tím všelijaké tyčinky, sušenky, krekry apod.) jsou super varianta, když například nestíháme, nebo jedeme na výlet (i když ani to nemusí být vždy výhra) – to, že jsou na obalu velkým písmem vypsaná zvučná „fitness hesla“ ještě neznamená, že tomu skutečné složení odpovídá. Ale i když ano, bývají to stejně po většinou přeslazené a hlavně „umělé“ potraviny.

Suma sumárum, sáček ořechů a jablko může po všech stránkách udělat lepší službu. Jak pro váš žaludek, tak pro vaši peněženku.

Jeden fakt samozřejmě zůstává. Kalorický deficit je potřeba pro snížení hmotnosti. Ale i to lze provést bezbolestně a udržitelně a pozor, bez počítání kalorií – pokud už člověk nějakou zkušenost a rámcovou představu o hodnotách potravin má, tak rozhodně. Pokud je metabolismus zdravý a nezničený nešetrným zacházením, tělo vás samo nasměruje. Věřím, že s takovým přístupem lze vybudovat zdravý vztah k sobě samému, k jídlu i k tréninku, a to s efektivními výsledky a pozitivní myslí. Což ostatně vidím i jako cestu v případě, že k nějakým „škodám“ už došlo, jen to bude trochu delší cesta. Ať už co se týče sebepoznání, protože k tomu je potřeba „čistá hlava“, tak z pohledu požadovaných výsledků – ale ta svoboda a rovnováha stojí za to.