Novoroční předsevzetí, nové cíle, nová motivace, aneb můj první Throwdown, moje první zkušenost s mezinárodními závody.   Jako každý nový rok si většina lidí dává nějaké to předsevzetí, tak i já jsem si ho…

 

Jako každý nový rok si většina lidí dává nějaké to předsevzetí, tak i já jsem si ho pro letošní rok dal. Dostat se alespoň na dva zahraniční závody. Ze začátku jsem si říkal, že tohle předsevzetí, je pro mě až moc velké. Později mě však má přítelkyně postavila do latě a ať se rychle vzpamatuju a veškeré mé pochyby mi hodila rychle za hlavu. Po zkouškovém období jsem se vrhnul na hledání nějakého toho závodu, moc jsem ale nevěděl, který vhodný je a který ne. Ještě, že v gymu máme zkušenější atlety, kteří už mají zkušenosti se závody v zahraničí. Lukáš mi navrhnul, abych zkusil Napoli Throwdown. Vypadalo to zajímavě a představa, jak jedu do Itálie na závody mě strašně nadchla a nakopla v tom pokračovat. O pár dní později, kdy začala registrace, jsem se přihlásil.
Ve stejný měsíc, kdy jsem se přihlásil na závody do Itálie, probíhal u nás v gymu Athlete Camp pod vedením zkušeného coache Michaela Bohumela. Michal trénuje několik úspěšných atletů a mezi nimi jsou i dva z našeho Gymu. Athlete Camp měl pro mě osobně obrovský přínos a velice mě zaujal, proto jsem se rozhodl Michala oslovit.
Koncem měsíce jsme si s Michalem zavolali na skype, aby se o mně dozvěděl všechny potřebné informace, které potřebuje, a o dva dny později jsem měl první plán tréninku na týden. Programming mohl začít, měl jsem skvělý pocit a hlavně radost, něco jako když dítě dostane novou hračku :D Po prvním týdnu s Michalem začala kvalifikace na Napoli Throwdown a musím říct, že první WOD, bylo tak nechutné, že jsem se mi protočily panenky.

WOD bylo:

12min AMRAP
21 Cal row
15 Front squat 60kg
9 lateral burpees

Na papíře to vypadalo jednoduše, ale po dokončení tohohle WOD jsem se na zemi válel jako kapr na suchu, 3 dny jsem nemohl vyjít schody a také to byla první známka, že Italové rádi trestají své nohy. Na každé WOD jsme měli cca 4 dny, takže moc pokusu nebylo a u tohohle prvního WOD jsem ani v plánu neměl to točit znova, jelikož mé nohy nechtěly komunikovat.

Druhé kvalifikační WOD bylo zase zaměřeno na nohy, ale naštěstí už ne tolik, jako předchozí kvalifikace a popravdě mi taky nejvíce sedlo. 7 minutový AMRAP ve kterém byly box jumpy a cleany mě opravdu bavil.

Wod jsem dokončil s dobrým pocitem, takže jsem odcházel i s úsměvem tváři. Poslední wod bylo velice krátke ale i tak nás trochu překvapilo, když jsme po dokončení nemohli v ruce udržet odměrku s BCAAčkama, jelikož naše předloktí bylo jako beton.
6min AMRAP ve, kterém byly shyby a shoulder to overhead (jakkoliv dostat činku nad hlavu).
Po páru dnech mi přišel onen šťastný email „Congratulations! You have succesfully completed the qualifiers for The Napoli Throwdown“. Tímto odstartovala má příprava do Itálie. Michal pracoval na mých slabých stránkách (a že jich není málo). Na práci s Michalem se mi moc líbí, že se o své atlety velmi zajímá a stará. Chce, abych mu psal i své pocity z tréninku a jak jsem se u nich cítil, což se mi samozřejmě moc zamlouvá a poukazuje to na jeho pečlivost a profesionalitu. Každý trénink co mi Michal napsal jsem se snažil plnit přesně podle jeho požadavků, i když v mém případě je to trošku obtížně, protože mám trochu problém udržet pozornost :D Intenzita tréninků se mi postupně zvyšovala a i já se postupně začal válet častěji na zemi v kaluži potu. Někdy jsem si trénink užíval a někdy jsem si řekl tu slavnou větu

 „stojí mi to ku*** za to?“. OVŠEM, ŽE ANO!!! 

Čím kratší doba byla do závodů, tím jsem byl víc a víc rozbitý. Naštěstí v tělocvičně je náš fyzioterapeut Martin Hloušek, který se jako první zeptá, kdy jsme měli naposledy rest :D Odpověď určitě znáte. Když už totiž máte programming na míru, snažíte se do toho dát vše, proto si taky pak někdy připadáte rozje**** jako Berlín.
Cesta do Neapole, byla pro mne docela únavná, protože jsem musel vstávat už v 1:15 ráno kvůli nočnímu vlaku do Prahy. Po příjezdu do Prahy jsme našli první spoj na letiště. Zde jsme si dali páru selfíček, fotek a káviček. Na letišti jsme se potkali s dalším Čechem Péťou Schlegelem, který jel na stejné závody jako my. Po vzletu mi sice zalehlo hned v uších a drželo se mě to až do Neapole, ale i tak jsem usnul jako dudek. O Neapoli se zrovna nedá říct, že to je čisté město (myslel jsem si, že největší bordel mám já v pokoji), každé auto alespoň trochu poškrábané a jejich řidičské dovednosti zůstaly v učebnicích autoškoly, které asi ani neviděli. Ale co se musí uznat, je to, že jsou přátelští a jejich pizze a zmrzlině nic nevyrovná, možná jenom domácí svíčková od maminky. Po večeři jsme se vydali na registraci a brefing, kde nám vysvětlovali, co vlastně zítra budeme dělat. Zhruba po hodině a půl to skončilo, zašli jsme si na večeři a uchýlili se na hotel. Sotva co jsme zalehli a zamhouřili oči, nám začalo Italské porno z vedlejšího pokoje, kdy Italská Paní ječela jako pravá taliánka. Ještě, že po 2 “dlouhých“ minutách byl konec, bohužel v noci chytli druhý dech a pokračovalo se v orchestru.
Na druhý den ráno jsme šli všichni na halu Palabarbuto od místních basketbalistů. Už sem začal být konečně nervózní a těšil se, až to všechno vypukne. Radosti mi však dlouho nevydrželo, protože jsem viděl svíjející se atlety (podobně jako já na tréninku) na zemi po prvním WOD.

Jelo se na čas 2 kola 80 double unders, 40 thusteru 45kg a 20 chest to bars. Když skončil 9 minutový cap time, děkoval jsem bohu, že ten kekel konečně skončil. Dobrý pocit jsem ale neměl, protože jsem to nejel tak, jak jsem si představoval. Druhé WOD se rozdělovalo na A a B. V áčku jsme si měli najít maximální váhu na squat clean, hang squat clean a split jerk. V hlavně mi běhaly docela vysoká čísla, ale ve warm up zóně jsem postupně zjišťoval, že moje nohy jsou na maděru. Péťa Schlegel, se kterým jsem se rozcvičoval, tak mi ještě říkal páru rad a než jsem odešel na svůj heat, řekl mi, že 110kg tam padne. Bohužel nohy už opravdu nezvládaly a jediné co jsem byl schopny přemístit a vyrazit až na druhý pokus bylo 100kg. Tohle mě docela demotivovalo a šel jsem si hrát na "EMO" do chodby. Má přítelkyně mi to opět rychle vymazala z hlavy a po zhlédnutí výsledků jsem zjistil, že na tom nejsem až tak špatně. Stejný metr byl na všechny stejný a já nebyl jediný, co měl nohy na maděru. Řekl jsem si, že 3. wod musím narvat a dát do něj vše. Měl jsem z něj největší strach, ale nakonec mě nejvíce bavilo. Kombinace vesla, box jumpu, ktb swingu a hrazdy byla nekončícím utrpením... A to ve 14 minutovém amrapu. Dal jsem do něj vše a ve svém heatu jsem skončil druhý a celkově 6. Místo z 3. Wod. Tady jsme už přesvědčili o tom jak taliáni mají nesmrtelné nohy, ani jednoho Itala jsme neviděli kulhat, zatímco my jsme odcházeli jak po obrně. Sobota byla za námi a já odcházel s průběžným 10. Místem. Tohle mě dostatečně nakoplo do dalšího dne.

Druhý den, když začali hlásit další WOD jsme zjistili, že museli poupravit wodka, když ten den předtím rozsekali podlahu na třísky. Další 14 minutový amrap 15 dead lift 125kg,10 burpees a 5 muscle ups. Tady mi vyskočily snad všechny ploténky ze zad. Ale nakonec to nedopadlo nejhůře. Po dokončení posledního heatu začali vysvětlovat semifinálové wod protočili se nám všem oči v sloup a řekli né jedno sprosté slovo. Amrap 8 minut 25 wall balls a 8 snatches + každé kolo jsme si přidali o dvě opáčka navíc. Po tomhle mi odešly nohy definitivně a už jsem ani nevěděl, jestli je pořád stále mám, nebo jestli jsem je nenechal na palubovce. Do všech cvičení jsem se snažil, dat své maximum a to mi přineslo to, že jsem se dostal do finále, se kterým sem ani nepočítal. Nakonec jsem si z Neapol Throwdown 9. Místo, což je pro mě osobně opravdu úspěch a motivovalo mě to pracovat na sobě dál a dál a nepřestávat.
 

Foto by: FACEBOOK NapoliThrowdown