Má cesta ke zdraví Abych řekl pravdu, nikdy jsem netoužil být slavný sportovec. Možná někdy v pubertě jsem tajně…

Abych řekl pravdu, nikdy jsem netoužil být slavný sportovec. Možná někdy v pubertě jsem tajně doufal, že ze mě jednou vyroste slavný fotbalista, ale i tak mi má inteligentní část svého mozku říkala, že na to nikdy mít nebudu. Místo toho jsem se vydal raději jinou cestou a po pár letech, kdy jsem se zadkem neodlepil ze židle u počítače, vyrazil vstříc tréninkům bojových umění a sportů.

Má kariéra zde začala u karate, ve kterém jsem se naučil disciplínu a poznal chuť potu, krve a bolesti, možná poprvé ve svém životě. To samotné mi však nestačilo, chtěl jsem stále víc a víc, a tak jsem se přes box, bjj a další bojové sporty dostal i do posilovny. Tam jsem se poprvé vydal s kamarádem, který hledal někoho, kdo by byl tak ochotný a snášel jeho skřeky při cvičení a zvedání, jak se říká těžkých vah. Ve skutečnosti byla realita jiná, těžké váhy byly snad to jediné, co jsme v tom fitku nezvedali.

I když tyto začátky nebyli spojeny s nějakým plánem nebo něčím promyšleným, věděl jsem, že se cvičení jednou budu zabývat mnohem více. Ve chvíli, kdy jsem cítil, že abych byl v bojových sportech lepší a potřebuji nejen posílit, ale i přibrat nějakou svalovou hmotu, vydal jsem se poprvé okusit posilovnu tak, jak se má. S reálným plánem v hlavě a touhou něčeho dosáhnout.

Během prvních pár měsíců jsem zjistil, že mi cvičení nejen docela jde, ale také hlavně to, že mě začíná bavit čím dál tím víc. Možná dokonce více než ostatní sporty. V tu chvíli jsem si uvědomil, že abych se mohl něčemu věnovat pořádně, musím tomu obětovat veškeré úsilí.

Psal se rok 2012 a já se vydal směrem fitness. V té době CrossFit teprve začínal a nějaký gym, který by se mu věnoval byl nanejvýš někde v Praze. V tu dobu jsem věděl, že CrossFit je něco, co má smysl, co by mě bavilo, ale moc možností se v něm realizovat nebylo. Zároveň jsem také věděl, že CrossFit je velmi komplexní. Stejně jako MMA, které bylo v tu dobu v České republice snad ještě novější a méně známý sport. Oba tyto sporty mají něco společného. Tím společným jmenovatelem je právě komplexnost.

V CrossFitu prostě nejde jen o to, zda umíte rychle běhat, nebo uděláte 100 angličáků za minutu. Jde hlavně o to, že krom těch zmíněných angličáků musíte být schopni také zvedat těžké váhy, být dostatečně výbušný, vytrvalý a koordinovaný. Jde prostě o soupis vlastností, které v ideálním případě nebere konce.

Nejspíše právě to bylo to, co mě na tomhle sportu již od začátku fascinovalo. Já nikdy nebyl ten, který by chtěl trénovat nebo studovat jednu věc, a v té být nejlepší na světě. Nejspíše to má své nevýhody, ale já prostě potřebuji různorodost. Miluji zkoušení nových věcí a stejně tak, jako nenávidím prvotní nezdar, také miluji ten pocit, když něco, co se zprvu zdá být nemyslitelná překážka dokážu překonat.

Neustálé překonávaní vlastních limitů a učení se nových věcí je to, co mě vždy nejvíce bavilo. A to je přesně to, o čem Crossfit je. Ze začátku jsem si tak musel projít postupným nastudováním jednotlivých odvětví a musel jsem si prostě všechno osahat. Přes klasické cvičení ala kulturistika jsem se dostal k silovému trojboji, vzpírání, gymnastice i běhání. Postupně jsem si vybudoval základy ve všech těchto oblastech, problém však nastal v tu chvíli, kdy mi došlo, že ač se budu zlepšovat sebevíc, nikdy nebudu spokojen tak, abych mohl říct: „Ano, tuto oblast jsem zvládl.“

To, abych se stal ve všem možném, co nelepší se pro mě pak stalo posedlostí. Neustálé tréninky a zlepšování svých dovedností ale nebere konce. Pokud se tedy vy sami cestou Crossfitu vydáte, počítejte s tím, že se budete neustále učit něco nového, budete nadávat, protože jste si mysleli, že máte nějaký cvik už perfektně zvládnutý a pak přijde nějaký workout, ve kterém ten cvik nebudete schopný přes únavu nebo slabost provést tak, jak byste si přáli. Na konci dne je to, ale sport nejen o nezdarech, ale i vzájemné motivaci, protože jen málokde uvidíte takovou skupinovou sounáležitost a podporu ostatních. Je to právě komunita, která pomohla vybudovat tento sport. A je to právě komunita, která je u nás v Colliery na prvním místě, protože my věříme, že vzájemná pomoc a motivace je klíčem ke spokojeném klientovi a úspěšné komunitě.